Jsi tou, co spát mi nedá,

jsi osoba, kterou člověk celý život hledá,

Tvá krása a svěžest,

předchází tvou pověst.

Každou noc já o tobě sním,

o tom, že v lásku tvou se proměním.

Přát si, doufat,

ne, můžu si jen zoufat.

Slzy z očí padají,

jsou skryté, tiché a potají.

Ty nemáš o nich tušení,

že svírá mě tolik soužení.

Chci tě hýčkat,

líbat tvá něžná líčka.

Hladit tvé dlouhé vlasy

a obdivovat tvé dlouhé řasy.

Jsem jen šedý stín, který se okolo blíží,

jen žebrák, který se se samotou jistě smíří.

Jen ten, kdo s myšlenkou na tebe usíná

a ten, kdo ráno s ní uvítá.

Přijde den, kdy možná pochopíš,

nebo už to možná dávno víš.

Snad je to tím, že jsou jiné city tvé,

bůh ví, jak to dopadne.

Trpět takto nechci stále,

chci jen vědět, co bude dále.

Nejšpíš mě stejně opustíš,

srdce bude zlomené, i to dopustíš.

A tak aspoň ve snu doufat mohu,

že jednou přijdeš k mému prahu.

Že city tvé stejné jsou,

a na křídlech vášně nás odnesou.