Vločky z nebe padají,

pozornost si žádají.

Přišla láska, přišla k nám,

vynesla nás k výšinám.

Pche... Vánoce....

Kdo jen lásku, štěstí a pohodu necítí,

ten ať se teď posílní.

Nejlépe rumem, vodkou nebo palicí,

používej, dokud pohneš sanicí.

Některým se svátky vydaří,

jiní šílí, řvou a chodí k primáři.

Který lék jim na to davá?

Hypnogen, ten nervy zvládá.

Štíhlí pas a málo tuku?

Po Vánocích už jen v duchu.

Na Silvestra předsevzetí?

Že by pobyt ve vězení?

Jinak zdá se asi nezhubneme,

leda že ty svátky slavit nebudeme.

Pod stomečkem celé jmění,

život nám to zdá se změní,

od teď totiž každý měsíc,

Home credit přijde zvoníc,

na dvířka nám jemně ťukat,

my se strachy budem klepat.

Ve vaně pak ryba leklá,

a tak máma musí zpět do toho pekla,

do města či obchoďáku,

nervy nosí na špagátku.

Fronty ven až na ulici,

zkrátka vše je na palici.

O stromku to už ani nemluvím,

do lesa sjedeme, tam ho pořídím,

řekne táta velmi směle,

policie už ho žene.

Nakonec to teplo, bláto, sra*ka

nepostavím ani sněhuláčka.

Takže co nám z toho plyne?

Všichni slaví, jenom my ne,

Je to tím že Ježíšek,

zapomněl si kožíšek.

Já už z toho hlavu v pejru mám,

příští rok však slíbím Vám.

Budou tady zas, ale příště

najdete mě v blázinci, hned vedle hřiště.