Prolog

Tento příběh se odehrává před dávnými časy, kdy čáry a kouzla se běžně vyskytovaly mezi námi, kdy vládli králové po boku svých královen. Náš příběh začíná narozením prince Jana z Krokveldu. Jeho rodiče král Petr a královna Květoslava měly z princova narození nesmírnou radost. Celý národ slavil pět dní tuto krásnou událost. Čtvrtého dne při večerním hodování krále a královny se svými bližními v zámecké zahradě, se najednou u vchodu zjevila stráž a v rukou skromně oděné děťátko. Našli ji, byla to totiž holčička, u fontány v zámecké zahradě, matku ani otce neviděli. Královna si vzala do rukou děťátko a ihned si ji zamilovala, prosila krále, zda by i toto dítě nemohli vychovávat společně s princem, protože si vždy přála holčičku. Král byl v dobrém rozmaru a tak tento vrtoch královně bez zaváhání splnil. Pojmenovali holčičku Kordélie.

Od toho dne děti vyrůstaly společně. Jak rostly, Kordélie se pomalu ale jistě do prince Jana zamilovávala, bohužel princ její city neopětovával a tropil si s princezny jen legracy. Díky těmto potyčkám se princezna začala schovávat a kout různé pykle. Nikdo přesně nevěděl, jak nebo co dělá, ale Vám to prozradíme. Kordélie byla dcerou děsivého zlého čaroděje Tangarda a čarodějnice Rudyrdy, kteří měly v plánu díky Kordélii ovládnout království Krokveld. Avšak krátce po Kordéliiných prvních narozeninách zemřeli rukou dobré čarodějky Bělinky, která také držela ochranou ruku nad celou královskou rodinou.

Kordélie pomalu začala propadat zlu a temnotě díky neopětované lásce a naschválům prince Jana. Avšak rozhodující událost, která ji nakonec úplně změnila, bylo Janovo oznámení zasnoubení se sousední severní princeznou Alžbětou. Její krása a nevinnost prince zcela připravily o rozum a srdce.

Ve svatební den prince Jana a princezny Alžběty Kordélie utekla ze zámku a usadila se plna nenávisti a zloby v lese, který se díky její černé magii začal nazývat Temný les, kde žili skřeti, upíři, jedovatí hadi a různá další temná a zlá stvoření, která sloužila Kordélii.

Jan a Alžběta žili společně a šťastně měli dva syny, mladšího Jakuba a staršího Gabriela. Bohužel král Petr zemřel v boji, když pomáhal sousednímu jižnímu králi bujovat proti nepřátelům, ještě dříve, než se narodil princ Gabriel. Královna Květoslava se několik let ujala výchovy princů, bohužel však nakonec zemřela, když bránila Jakuba, který se na vyjížďce na koni vydal do Temného lesa.

Brzy pak, se Jakubovi a Gabrielovi narodila sestra, princezna Liliana. Při porodu, však přišly děti o matku. Bratři si Lilianu vzali pod svá ochranná křídla, učili ji šermovat, střílet z luku, jezdit dobře na koni, nemít strach. Gabriel, protože byl starší a od narození rozumný a chytrý, učil Lili číst a psát. Jakub byl zbrklý, měl rád lov, lumpačiny a dobrodružství. Takže s Lili vyváděli všelijaké kousky, které se otci moc nelíbily.

Děti rostly a dospívaly Gabriel jako prvorozený se měl stát králem, až si vybere vhodnou ženu.

V Temném lese se mezitím také spoustu věcí změnilo. Kordélie porodila syna Karetona. Už jako nemluvně ho předurčila vládcem všeho zlého. Vnukla mu krásu, chytrost, obratnost a již od kolébky ho učila nenávisti, nedůvěřivosti v lidi, a všemu zlému, co sama znala a uvalila na něj kletbu. Pokud by začal cítit nějakou lidskou vlastnost, štěstí, lásku, radost, jeho druhé já, které se ukrývalo v něm se zhmotní a původce tohoto pocitu zneškodní.

Kareton ve dvaceti letech již uměl kouzla, které by žádný jiný čaroděj nezvládl. Byl nepřemožitelný a budil strach ve všech živých bytostech, které se mu postavily do cesty. Nikoliv svým vzezřením, ale svou podstatou, zlo z něj čišelo a každého, kdo na něj pohlédl, zmocnila se ho hrůza a strach, která každého ochromila. Spousta dobrých i zlých čarodějů se ho snažilo přemoci, ale bezvýsledně. Často jen tak bloumal po lese a vymýšlel si nová kouzla a překážky, které pak překonával pomocí kouzel.

Ale bylo v něm i cosi, co na něm Kordélie nenáviděla, jelikož byl synem obyčejného smrtelníka. Jeho povaha sice byla zlá, ale do duše mu nikdy nedokázala pohlédnout. Netušila tedy, co se uvnitř něj odehrává a Kareton s ní o tom nikdy nemluvil a ani nechtěl. Nejspíše proto, že se sám některých pocitů bál. Matka ho izolovala od okolního světa natolik, že se se žádným smtelníkem nikdy nesetkal. Jeho společníci byly skřeti, kteří sloužili v jejich Temném hradě.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.