Kapitola 1.

Lili se zase jela projet na svém věrném koni Hnědoočkovi, po hádce se svým otcem, jelikož ji zase nutil, aby byla spořádaná mladá dáma bez mozku. To nesnášela a vždy se s ním hádala. Vyjela tryskem ze zámku, její kůň letěl jako vítr přes pole a louku až k lesu, který sousedil s Temnou říší.

Nechala se unášet vztekem a lítostí nad nepochopením ze strany svého otce. Přála si, aby byl na ni jednoho dne otec pyšný a nechoval se k ní jako k malému dítěti. Věděla, že je vzpurná, tvrdohlavá, ale byla také vytrvalá a když si něco umanula, šla za tím.

Její kůň se prudce zastavil u hranice s Temným lesem a málem Lili shodil ze sedla. Pobízela ho dál, ale Hnědoočko se vzpínal, protože mu Temný les naháněl strach.

Tma, která se rozprostírala po celém lese byla osvětlena jen fosforečnatě svítícími houbami, které rostli na stromech. Keře byly pokryty trny bez listů a že jich v lese bylo nepočítaně. Oblohu zastíraly vysoké stromy, které jakoby měly místo listů oblaka prachu. Jemná mlha zabraňovala vidět věci dál než deset metrů. Místy byla jemná a protrhaná, jinde byla tak hustá, že bylo vidět jen na vlastní nohy. Lesem poletovaly netopíři a havrani.

To vše Lilianu fascinovalo a nutilo ji sesednout z koně a jít toto území prozkoumat, kolem pasu měla svůj meč a z podsedla vytáhla luk a šípy. Luk si nechala připravený v ruce a tornu se šípy si dala na rameno. Na sobě měla červené krátké šaty ve předu na šněrování, uprostřed měly šaty všitou bílou látku ve tvaru X protkanou bílými růžemi. Šaty ji sahaly nad kolena, byly uzpůsobené na lov a dobrodružství, aby nepřekážely. Pod šaty měla pouze tenkou košili a bílé punčochy. Červené boty stuha ve vlasech a rukavice byly stejné barvy jako šaty. Vlasy ji volně padaly v hustých vlnách na záda i ramena, byly dlouhé a neposlušné v barvě ohně, rudé a nespoutané.

Velice obratně a rychle se dostala přes hranici Temného lesa, poté co uvázala Hnědoočka u stromu.

Z počátku byla rozhodnutá tuto zakázanou část jejich království prozkoumat a zjistit, co se zde skrývá. Byla velmi opatrná a našlapovala neslyšně, jako pravý lovec. Tak jak ji to učil Jakub. Postupně, jak se vzdalovala od hranice, světlo zmizelo a bylo šero, ve kterém jen tu a tam zaslechla vylétnou havrana nebo netopíra. Odhodlanost v ní slábla, ale postupovala stále dál. Když tu zahlédla modré světlo. Šla přímo za ním. Jak se přibližovala, viděla postavu zahalenou v plášti, která to modré světlo ovládala. Postoupila blíže a zaslechla mužný hlas, který vysloval magickou formuli. Přikrčila se za křovím a pozorovala cizince. Nachystala si šíp, pro případ, že by byla nucena vystřelit. Vše provedla v naprostém tichu. Poslouchala dál, mužův hlas ji vábil a lákal, rozechvíval její tělo svou hloubkou, naskakovala ji husí kůže, Když tu najednou ztratila rovnováhu. Stoupla na větvičku a ta zapraskala. Vyděšeně zírala, jak se muž v mžiku otočil. Modrá záře mu osvítila obličej a Lili se zatajil dech. Nikdy takového muže neviděla. Modrá košile, volná v rukávech, černý plášť přichycený zlatou sponou u jeho krku, sahající až na zem a stejně temné kalhoty. Měl dlouhé rovné vlasy až k lopatkám, krásný obličej, střih jeho vousů, ještě umocňoval celkový efekt. Ale jeho oči, ty oči byly čarovné, nedívaly se na ni, byla schovaná, ale jako by z nich vycházelo něco, čemu nerozuměla, jako by ty modré plameny sršely i z jeho očí. Přikrčila se, nachystala si šíp k výstřelu a čekala. Muž se pohnul směrem k ní a jí se rozběhlo srdce jako šílené, myslela si, že ho musí slyšet na metry daleko, jak hlasitě bilo. Čím víc se blížil, tím víc mohla obdivovat jeho velikost a pátravý pohled. Modrý obrovský plamen stále hořel a muž byl už v těsné blízkosti křoví, kde se Lili schovávala. Očima prozkoumával okolí kousek po kousku, pak se zaměřil na křoví, když tu ji uviděl.

Vůbec netušil, že existuje taková krása, stuhl, ani ne úlekem nad šípem, kterým na něj mířila, ale nad jejím vzezřením, byla to kombinace vášně a nevinnosti. Nemohl odtrhnout oči, i ona si ho prohlížela, oba strnuly a na pár sekund se ani nepohnuly. V Karetonovi se začaly rozprostírat podivné pocity. Zprvu byly příjemné, ale za chvíli se změnily v bolest. Obličej se mu skřivil bolestí. Cítil, jako by se jeho nitro rozdělovalo na dvě poloviny. Bolest ho přemohla tak, že klekl k zemi a držel se za tělo. Lili se probrala, když viděla, jak se muž trpí bolestí. Přiskočila k němu a chytila ho za rameno.

„Co se Vám děje? Mám dojít pro pomoc?“ Zadýchaně se ptala.

Kareton neodpovídal a když ho zasáhla další vlna bolestí, lehl si na zem a svíjel se.

„Kde Vás to bolí? Co je Vám?“ nepřestávala se dotazovat Lili.

S námahou ze sebe Kareton vypravil: „Běžte pryč.... Neotáčejte se a.....běžte.....HNED!“

Lili na něj s úlekem pohlédla. Nevěřila vlastním uším. Z jeho těla začal stoupat modrý dým, který se postupně měnil na siluetu jeho postavy. Kareton cítil ve své polovině tu nenávist a obrovskou chuť zabít, jako by k němu mluvil: „Už je pozdě maličká, za chvíli s tebou bude konec! Chacha! Proto zopakoval Kareton ještě důrazněji: „Utíkejte! Hned!“

Tentokrát už Lili poslechla, nechala muže ležet a utíkala zpět ke koni. Ještě jednou se otočila a uviděla temně modrou postavu se ještě výše a výrazněji vznášet nad tělem muže. Po chvíli doběhla ke svému koni a nasedla na něj. Pobídla ho do trysku a uháněla k zámku svého otce.

Mezitím se v temném lese Kareton poprvé setkal se svojí nejtemnější polovinou. Bolesti už nebyly tak hrozivé a tak se s těžkostí pomalu postavil na nohy. Tmavěmodrá postava se nad ním vznášela a smála se děsivým smíchem.

„Poprvé si pocítil lidský cit a to není dovoleno, ta žena musí zemřít!“ Pomalu se otočil a vzdaloval se.

Kareton ho zarazil mocným řevem: „Né! Nic lidského jsem necítil! Já jsem pán všeho zla a já Ti nařizuji se vrátit!“

Postava se zastavila a otočila. „Vím moc dobře, co si cítil! Jsem Tvá polovina!“ a znovu pokračoval v cestě.

Kareton nečekal ani minutu, omráčil ducha svým kouzlem, ale věděl, že musí jednat velice rychle, protože, nebude kouzlo tak dlouho působit. Otočil se k modrému plameni, který stále plál a zhmotnil z něj tu dívku. Dalším kouzlem vytvořil modrá pouta, které tuto dívku zvedli do vzduchu a spoutali ji nohy a ruce k tělu a uzamkly ústa. V ten okamžik se duch probudil z omámení a Kareton zakřičel: „Tady je ta dívka, podívej! Zabiji ji sám!“ a pak to také udělal. Pouta se okolo dívky začaly stahovat čím dál tím těsněji a pak se vypařila a zbyl po ní jen prach.

V tom okamžiku se druhá polovina opět spojila s Karetonem.

Lili dojela celá udýchaná na hrad a utíkala do svého pokoje. Cestou potkala svého bratra Jakuba.

„Copak se stalo sestřičko?“ ptal se Jakub zamyšleně.

Zprvu mu Lili ani nevěnovala pozornost, až po chvíli si uvědomila, že na ní někdo promluvil a vytrhl ji tak z myšlenek. Zvedla hlavu a odpověděla: „Nic, jen jdu do svého pokoje.“

Jakub nevěřícně zavrtěl hlavou, ale nechal Lili a šel za bratrem Gabrielem.

Lili za sebou zavřela dvěře od pokoje a opřela se o ně, jako by se bála, že ji někdo sleduje. Byla jako omámená, pořád si v hlavě přehrávala příhodu z Temného lesa. Krásného neznámého muže, své pocity i veškeré události. Byla z toho všeho zmatená, chtěla znát na své otázky odpovědi, ale věděla, že kdyby se zmýnila o tom, že byla v Temném lese, tak by ji otec opět pořádně potrestal.

Bude se tam muset zase vrátit a zkusit najít na své otázky odpovědi. Moc by si přála se s tajemným neznámým znovu setkat, alespoň zjistit jeho jméno.

Ale v tu chvíli se její druhá část, konečně probrala z mrákot. Cožpak jsem se dočista zbláznila? Aby mi takhle zavařil jen jediný muž? Byla zvyklá bojovat s bratry, nenechala se nikdy ničím ošálit a takto vyvést z míry. Nepoznávala sebe a své chování. Nikdy by zbaběle neutekla, ale v jeho očích bylo něco, z čeho cítila, že má o ni strach a že je to myšleno upřímně. Do té doby než ji uviděl, byly jeho oči temné, plné plamenů, ale jak jeho pohled spočinul na ni, jeho výraz a oči se změnily, byly vřelé a upřímné. Ty jeho oči...

Panebože, vzdychla si, to snad nemyslím vážně. Viděla něčí oči a dostane ji to na kolena? Tak to nikdy! Nikdy žádnému muži nedovolí, aby ji dostal na kolena. Pocity, které v ní vzbuzoval ještě nikdy nepocítila a tak jim moc nerozuměla a ani tomu, proč tak touží znovu spatřit toho cizince. Rozhodla se, že další den se tam opět pojede podívat.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.